Hudba a drogy (se zaměřením na skupinu Doors s Jimem Morrisonem)
Kdo bude vítěz letos?
NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
Nejlepší:
Tablo
- Školní
časopis na webu -
Školní webové
stránky -
Třídní
stránky -
Profesorské
stránky
Hudba a drogy
(se zaměřením na skupinu Doors s Jimem Morrisonem)
TÉMA: Hudba a drogy (se zaměřením na skupinu Doors a Jima Morrisona)
Obsah: 1) úvod- o čem pojednává seminární práce, proč jsem si toto téma vybrala, na co se
zaměřím, o co se zde pokusím, ……….
2) stať- A) a) hudba a drogy (obecně) - proč je hudba s drogami spojována, historie
hudba x drogy, ve kterých směrech hudby, kdo a proč, marihuana
b) soužití omamných látek s hudbou v přítomnosti – technoproblém..,
a jak to vidím v budoucnosti
c) hudbou proti drogám…..
B) a) Doors, Jim Morrison- fakta
b) Jim Morrison a drogy, příběh z Amsterdamu
c) záhada okolo smrti Jima, Jim v našich srdcích nesmrtelný – díky
drogám?
d) video, audio, CD, literatura o Doors
3) závěr- shrnutí tématu
- použité zdroje
- malý slovník výrazů
HUDBA A DROGY
Co je to hudba? Slast. Přináší nám různé pocity a kdyby se nám nelíbily, neposlouchali bychom ji a nesnažili se ji vytvářet.
Co jsou to drogy? Slast? Také přeci přináší různé emoce… Tyto dvě slova k sobě už odpradávna neodmyslitelně patří. Jedno nefunguje bez druhého, ať si říkáme, co chceme. Ale je to tak doopravdy? A je to skutečně nevyhnutelné?
Zajímá mě problematika drog i vývoj hudby a proto jsem tyto dvě témata spojila. Zkusím tedy v mé seminární práci sobě i vám přiblížit, zda je opravdu zapotřebí omamných látek k prožití hudby.
Myslím si, že jde o způsob, jak si rozšířit mysl a co nejintenzivněji hudbu prožít. Drogy nejsou jen pro určité skupiny lidí - někdo by je označil za houmlesáky, santusáky a neinteligentní jedince, dnes přeci kouří marihuanu i konzervativní poslanci a jiní.
Pokud se podíváme do historie závislých lidí, najdeme zde spoustu inteligentních, extrémně nadaných jedinců.Už staří indiáni pokuřovali svou dýmku míru (i mnohé omamnější látky) ke zvuku svých bubínků. Mezi slavnými skladateli také najdeme spoustu těch, kteří by bez drog nemohli tvořit.
Nejzastoupenější drogou je marihuana. Dobádala jsem se, vědeckého důvodu, proč je hudba spojována tolik s marihuanou. Všechno nasvědčuje tomu, že pravý mozkový lalok- což je oblast spojená s pamětí a emocemi (tzn.i prožívání při poslechu hudby) obsahuje větší množství receptorů THC, což je hlavní psychoaktivní složkou konopí. To znamená, že spojení trávy s hudbou působí silněji než rostlina samotná. Nicolas Godin, z francouzské kapely Air, k tomu říká: „Je to tak, Když kouříte hodně kytky a posloucháte muziku objevíte něco na víc. Kuřáci, kteří slyší NĚCO NA VÍC, se však dostávají do zvláštní pasti. Ano, lidé mají po marihuaně bohatší představy, ale potíž je v tom, že obvykle nacházejí adekvátní způsob, jak by je originálně a přitom srozumitelně vyjádřily.často se také stává, že všechno, co jím předtím připadalo tak úžasné, vypadá přinejlepším zmateně, a v horším případě jako naprostý nesmysl, jakmile účinky THC pominou.“
Spoustu nových a nových cédéček vzniká pod vlivem „džojntíků“.Někteří hudebníci s odporem k drogám říkají: „Desky nahrané zhulencema, jsou zase jenom pro zhulence“ Já nesouhlasím. Člověk si pustí svou oblíbenou hudbu (ať je to Doors, Schubert či jiná), i když je při smyslech.
Marihuana a jazz: Slovo reefer nebo-li džoint se poprvé začalo používat v jazzových klubech v New Orleans na počátku 20. století a od té doby se stalo nedílnou součástí muzikantského žargonu. „Ke spojení marihuany a hudby bezpochybně došlo právě v té době,“říká Steve Bloom, hudební redaktor marihuanového kultovního časopisu High Times. „Téměř každý hudebník tehdy složil nějakou skladbu o trávě.“ Tyto skladby mají s hudbou šedesátých a sedmdesátých let společné víc než jen téma.
Marihuana a reggae: Jamajské reggae- hudba marihuany sedmdesátých let.Největší postavy reggae byly i zároveň největšími kuřáky marihuany všech dob- na obalech svých alb se nechávaly vyfotit s obrovskými džointy (Petr Tosh) nebo projevovaly výrazné znaky duševního vyšinutí- Lee Perry. Ten do dneška ztělesňuje vše, co je na marihuaně nejlepší a zároveň nejhorší. Jak už to tak bývá, zatímco jedna skupina marihuanu oslavuje, jiní muzikanti jí odmítají nebo proti ní rázně vystupují -např. Norman Jay. Říká: „Mám přátele – spoustu výborných muzikantů, kterým z marihuany hráblo.“ Dokonce i Ian Brown z kapely Stone Roses byl nucen před vydáním alba přiznat: „Devět měsíců jsem nekouřil, protože jsem byl z trávy úplně vypatlanej.“
Ať už skládat nebo vnímat, vždycky to jde i bez drog. Ale když svět občas nabídne k tomu skládání či poslouchání ještě něco navíc a pocit se umocní, nedivím se, že spousta lidí si to drogami zpříjemňuje.
Marihuana a hip hop: Džoint v oblasti hip hopu – blunt´ se stal neodmyslitelnou součástí této kultury podobně jako pytlovité džíny a výrazné šperky.
V dnešní době vyznává spoustu mladých lidí techno hudbu, kde hraje důležitou roli extáze a jiné nebezpečné drogy. Podle statistiky odborníků ze sdružení „Rodiče proti drogám“ 90 % posluchačů techno hudby bere drogy. V našem parlamentu se zrovna mluví o zakázání hudby, která by mohla vést k narkomanii – konkrétně Pavel Severa. Poslanec poukazuje na nebezpečí ve schvalování konzumace návykových látek produkováním drogové techno hudby, která mládež postupně přivádí ke konzumaci drog. No uvidíme, jak se panu Severovi zadaří, on jistě zaměstná všechny ty „ techno dídžeje“, které označuje za „trosky“.
Po extázi máte rádi všechno a všechny. Máte chuť se někoho dotknout, podobně jako se hudba dotýká vás a pak už jenom tančíte a tančíte…je to tzv. víkendová droga, ale neopouští nás ani přes týden, když upadáme do hlubokých depresí. Heslo braní extáze zní: Na parket ano, do studia ne. Člověk pod vlivem extáze nemůže skládat, ztrácí totiž kritičnost a krom toho tato droga neodmyslitelně patří ke kolektivu.
A jak to bude s drogami a hudbou v budoucnu? Kdo ví, s čím novým svět přijde. Jedno je jasné, drogy ze světa už nevymizí…
Hudbou proti drogám- Straight-edge je společnost lidí, kteří hrají drsnou hudbu s drsnými texty, jsou vyznavači vegetariánství a vystupují proti drogám. Je to filozofie, která se zakládá na odmítání jakýchkoliv legálních i ilegálních drog. Svou hudbou proti nim velice rázně vystupují. Že by to šlo i bez drog?…..
Skupina Doors
členové: Jim Morrison – zpěvák
Robbie Krieger – kytarista
John Densmore – bubeník
Ray Manzarek – klavírista
Morrison se narodil 8. prosince 1943 v Melbourne na Floridě jako James Dougles Morrison. Roku 1961 maturoval na George Washington high School. Rok trávil na St. Peterburg Junior Collenge a poté studoval filmovou techniku na filmové fakultě Kalifornské univerzity v Los Angeles (UCLA). Setkal se s Manzarekem, který tehdy hrál se svými bratry. Čtveřice se spojila s Johnem Densmorem. Robbie Krieger byl taky z Los Angeles, studoval meditaci a prošel skupinou Psychedelic Rangers. K Doors se přidal poté, když ze skupiny odešli Manzarekovi bratři. Doors pak zahájili svoji dráhu v losangelském London Fog Clubu. V jejich rockové hudbě se projevovaly zárodky bluesu, punku a snad i heavy matalu. Poté už se vydávaly desky a popularita stoupala. Skupina úspěšně fungovala. Doors cestovali. Nedávno vznikl videodokument o jejich turné po Evropě, které absolvovali společně se skupinou Jefferson Airplane. Grace Slick a Paul Kantner, členové této kapely, zde líčí společné zážitky. Skupina Doors fungovala do roku 1971, kdy Jim zemřel. Po jeho smrti měli členové snahu, aby skupina fungovala, ale byla silně podprůměrná. Doors tvořila snad nejslavnější americkou kapelu 60. – 70. let.
Jim Morrison
1943 – 1971
Navážu na inteligenci Jima. UCLA vystudoval s výborným prospěchem a bylo mu naměřeno 149 IQ. Hodně četl a zabýval se filozofií, točil filmy a psal scénáře.
Nevěnoval se jenom zpěvu a skládání textů, ale zabýval se i poezií, tudíž psal básně. Jeho divadelní smysl mu pomáhal k vyjádření fantazie, vizí a obav, kterými mladá Amerika na konci 60. let procházela – od bezelstnosti flower power až k děsivým souvislostem psychedelie a drog. Na podiu byl Morrison velmi charismatickou osobností a s naprostou samozřejmostí vyzařoval až životní sexualitu.
Měl dlouhodobý vztah s Pamelou Coursovou. Grace Slick (viz turné po Evropě) o něm říká: Vypadal skvěle už od narození, hudbu ďál pro svůj vlastní pocit. Skládal nezvyklou muziku s úžasnými texty.“
Jim a drogy
Generace hippies se domnívala, že Morrisonovy politické a filozofické ideje rozbředly pod tlakem komercionalizace. Již od samého počátku měl Jim problémy s pitím a drogami. Obojí nejprve tvořilo nedílnou součást jeho image, ale v roce 1969 se mu drogový návyk vymkl z ruky. Nadával svým fanouškům a plival na ně. Během jednoho turné se věšel z balkónu svého hotelového pokoje – jen tak kvůli vzrušení. Dostával se do konfliktů s autoritami, byl neustále obviňován z opilství, v prosinci 1967 byl zatčen za obscénní projev a v březnu 1969 za exhibicionismus na pódiu. Zatím co probíhaly soudní přípravy, rockový kritici tvrdili, že Doors jsou běžná popová kapela, která se jen stylizuje do role rebelů.
Manažer Doors Danny Sugarman vzpomíná, že Morrisonova pobuřující image, vždycky zastiňovala jeho poezii a hudbu.
Paul Kantner (již zmíněn – turné po Evropě) o Jimovi říká: „Připomínal bluesmany, co si v klubu klidně odskočí na záchod a hrajou přitom sólo na harmoniku, šňupnou si dávku, jdou zpět a pokračujou.“ Paul i další lidé označují Jimův zpěv za „dionýský prožitek“. Jim se ze všeho radoval jako malé dítě a nesnažil se působit jako hvězda. Nic méně jeho závislost na drogách byla veliká.
Čtyři roky v extrémním světu sexu, drog, alkoholu, filozofování a sebezpytování si vybral vlastní daň. Otrávený věčnými problémy a právními spory s nahrávací společností, se rozhodl, že mu prospěje změna prostředí a tak v roce 1971 skupinu opustil a odjel se svou přítelkyní do Paříže. Předsevzal si, že se vrátí k poezii a přestane pít. Místo toho však celé noci pil a fetoval.
Příběh o Jimovi a drogách z turné po Evropě – Amsterdam:
„Co se drog týče v Amstrdamu nikdy nebyl problém. Na jedné z hlavních ulic byly obchody všeho druhu – psychedelické ruční práce apod. Putovali jsme s Doors po městě. Kam jsme přišli, tam nám pod nos strkali drogy. Vždycky jsme poděkovali, strčili to do kapsy s tím, že si šlehneme později… Kdyby jste do sebe nacpali všechno, bylo by po vás. Jenže Jim do sebe naládoval úplně všechno. Na místě.
Později při našem vystoupení se najednou objevil Jim. S Doors jsme se vzájemně střídali. Z ničeho nic přiběhnul úplně zfetovanej a začal předvádět tanec svatýho Víta. Hráli jsme zrovna „Plastic Fantatic Lover“, což je dost rychlá skladba. Jim se točil jako káča po návsi. Trochu zlomyslně jsme zrychlili, protože si o to říkal. Točil se pořád rychleji a rychleji, až se zhroutil.
Nebylo možný, aby šel zpívat, Seděli jsme v šatně, řekli nám, že je mu zle… A najednou slyšíme hrát Doors. Šli jsme to omrknout. Po Morrisonovi ani vidu. Ray Manzarek hrál na klávesy a zpíval přesně jako Jim. Byl úžasnej! Je pravda, že o něm kolovalo pár dobrejch zvěstí. Neznám žádnýho jinýho muzikanta, co by bez mrknutí nahradil hlavní hvězdu a hrál při tom na piano. Zřejmě to navíc dělal poprvé.“
Grace Slick a Paul Kantner
Smrt Jima
V pátek 2. července po večeři v restauraci odvedl Pamelu domů a rozhodl se jít sám do kina. Události, které se odehrály potom, zůstávají záhadou. V časných ranních hodinách se Jim vrátil domů a během koupání zjevně dostal infarkt. Zprávy o Morrisonově smrti začaly vycházet na povrch. Ta vyvolávala více a více zmatků. A je okolo ní spoustu nepřesností ať už okolo pohřbu, výpovědí či samotné smrti. Někteří tvrdí, že se předávkoval heroinem, který ale nikdy nebral. Jiní mluví o úkladné vraždě. a zase jiní říkají, že utekl před vším a možná někde žije dodnes…Je to záhada, které se snažil a snaží přijít na kloub ne jeden člověk. Jasné je, že záhadná smrt ještě umocňuje Jimovu popularitu. Údajně byl druhého dne pohřben na pařížském hřbitově slavných malířů, hudebníků, státníků a legendárních excentriků Pére Lechaise. Jimův hrob se později stal poutním místem hippies.
Grace Slick říká: „Podle mě mu padl na kole štěstí bankrot, prostě smůla hochu.“
Jim se stal známí díky tomu jaký byl – inteligentní, nadaný, zvídavý, optimistický, hudebně výborný a závislý. Drogy byly součástí jeho osobnosti, ale zcela určitě mu nezajistily slávu. Bohužel se asi nedovíme do jaké míry ovlivnily jeho tvorbu…
Jeho osobnost inspirovala mnoho dalších: např. Bob Seymor začal psát knihy o Jimovi, začaly se točit filmy: Oliver Stones – „The Doors“ (1991), biografie Doors – „Nikdo to tu nepřežije“
Myslím si, že Jim, jeho poezie a hudba zůstane v našich srdcích, ať už žije nebo zemřel…
Jim Sid Vicious
Johnny Rotten
Závěr seminární práce
Drogy a hudba, hudba a drogy – věčné téma. Proto má práce není schopná konečného přesného verdiktu. Může pouze pomoci lépe se orientovat a utříbit si názory v této oblasti. Omlouvám se pokud bylo v mé práci užito příliš přímých řečí. Jsem názoru, že někteří lidé tomuto tématu rozumí daleko víc, protože vědí, jaké to je vnímat hudbu pod nadvládou drogy. Proto jim ráda dávám příležitost vyjádřit pocity…
Nesmíme každopádně zapomínat, že drogy jsou „svinstvo“. Můžou nám navozovat sebelepší prožitky, ale vždy nás budou okrádat o pevné zdraví a bourat vřelé vztahy mezi námi.
Drogy jsou slast! A na slastech se stáváme „závisláky“ Nebylo by lepší se občas nějakého toho pokušení vzdát? Vždyť hudba je krásná i bez drog……….
Použitá literatura a jiné zdroje: Velká encyklopedie rocku
kniha: The end – Bob Seymore
internet – webové stránky o různých skupinách (Doors,
Sex pistols, ..), aktuální články k tématu, …
videodokument o Doors
kalendář: Jim Morrisona 2002
CD, kazety, …
Malý slovníček výrazů
bluesman – člověk hrající, milující, provozující blues (= zádumčivá skladba, tanec volného
pohybu)
dídžej – člověk, pouštící hudbu na společenských moderních akcích – diskotéky, technoparty..
džoint - „cigareta“ s marihuanou
excentrik – výstřední člověk
exhibicionista – člověk se sexuální úchylkou projevující se veřejným obnažováním
fet – drogy, narkotika
flower – power - květinová síla – čistota světa
hippies – mladá generace šedesátých let 20. stol. (zejména USA) revoltující proti
přeorganizované a přetechnizované společnosti kolektivním životem, prožíváním
extází pomocí drog, často extrémním chováním a odíváním
houmlesák, santusák – expresní výraz pro člověka dnešní doby podobného ražení jako hippies
image – celkový zjev člověka
psychedelický – představující duševní stav charakterizovaný příjemným omámením smyslu,
exatickým vytržením (od slova extáze) apod., vyvolaný vlivem drog
závislák – člověk závislý na drogách, …
zhulenec – člověk často kouřící (hulící) marihuanu
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát